Prednáška Jakuba Mareka, vedúceho Katedry filozofie na Fakulte humanitních studiií Univerzity Karlovej v Prahe. Prednáška sa vysielala cez MS Teams a konala sa v rámci projektu VEGA č. 1/0174/21 "Revízia antropológie: pojem ľudského v 21. storočí".
V středoevropském regionu jsme na pojem filosofická antropologie poměrně zvyklí. Se samozřejmostí ji počítáme mezi disciplíny filosofie, byť ne vždy je úplně patrné, o jakou disciplínu do důsledku běží. Nejčastěji máme za to, že filosofická antropologie je jednoduše filosofickým výzkumem problému lidství, čili že smyslem filosofické antropologie jsou filosofické tematizace člověka. Ani zde však není jasné, zda takovým tematizacím rozumíme jako historicko-filosofickému výzkumu, či zda chápeme filosofickou antropologii jako výzkum problému lidství v kontextu současnosti.
Filosofická antropologie patří do středoevropského kontextu především kvůli vazbě na německou filosofii. Od Kantových pozdních spisů přes Feuerbachův pokus o antropologii jako vyvrcholení lidského teoretického snažení až do 20. století náleží pojem antropologie do slovníku německých filosofů. V meziválečném období se pak stává filosofická antropologie samostatným projektem, jenž spojujeme s jmény M. Schelera, H. Plessnera či A. Gehlena.
V této přednášce budeme diskutovat výše zmíněná dilemata a východiska filosofické antropologie, abychom se pokusili – na základě hodnocení minulosti – určit možnosti a postavení filosofické antropologie dnes. Především však zkusíme uvážit filosofickou antropologii jako specifický výzkum role filosofie v utváření představy o člověku. Toto pojetí filosofické antropologie, jež klade důraz na působnost filosofie a na warburgovské „přežívání“ (Nachleben) obrazů člověka, jež filosofie utváří, až do současnosti, je spojeno s školou filosofické antropologie na Fakultě humanitních studií UK. O představení a základní vymezení této variety filosofické antropologie půjde v přednášce v neposlední řadě.